Historie

Sága rodu Mrkývkových

Mrkývci

Motocyklová dynastie rodiny Mrkývkových z Brna má na startovním roštu už svou čtvrtou generaci!, neboť v seriálu ADAC Junior Cup powered by KTM bude závodit už druhou sezónu Jirka Mrkývka nejmladší. Proto si přečtěte aspoň ve stručnosti, kdo byli ti dosavadní Mrkývkové I. – II. – III. Většině to jistě nemusím připomínat, ale přece jen….

Leoš Mrkývka – tedy praotec “Čech”, pardon praotec Mrkývka

V srpnu 1951 byla odbornou komisí vyslanou cyklistickým ústředím ČOS oficiálně uznána brněnská cyklistická asfaltová klopená dráha, dříve známá pod názvem „Bauerova rampa“ – tehdy ještě hliněná, a nic tak nebránilo tomu, aby se zde 9. září 1951 jely první závody.

A v rámci dvoudenního závodění o titul mistra České republiky se konaly také závody za motorovými vodiči. V první rozjížďce na 20 kol vyhrál jundrovský Leoš Mrkývka časem 10:14,8 min před klubovým kolegou Watzkem (10:21,2) a Trantou z cyklistického oddílu Šverma Jinonice (10:29,6).

V té druhé zvítězil Tranta časem 9:39,6 před dvěma jundrovskými cyklisty Kmentou (9:39,6) a Watzkem (10:00,4). Tento závod, který sledovalo po oba dva dny celkem 16 000 diváků, byl také posledním závodem pro brněnského lokalmatadora Leoše Mrkývky, který havaroval.

I tentokráte jel sice jundrovský cyklista na první pozici. Přibližně v polovině závodu měla jeho přední guma pomalý defekt a Leoš Mrkývka tak nebyl na vodicí rolně kolmo, nýbrž najel v zatáčce u silnice do rolny vodícího motocyklu zleva. Následoval pád na pravý spánek a s těžkým zraněním byl převezen do brněnské úrazovky, kde o 3 dny později svému zranění bohužel podlehl.

Jeho cyklistická kariéra sice trvala pouze 6 roků, neboť začala až ve věku 27 let, ale přesto byla hodně úspěšná. S motorkama ale neměl Leoš vůbec nic společného, tedy kromě toho, že jezdil závody za motorovými vodiči. Tehdy se jednalo o motorky ČZ o objemu 150 ccm, na které byla přidělána vodicí rolna a kvůli lepšímu „vzduchovému pytli“ na něm kromě řidiče – vodiče, seděl ještě jeden, co možná největší muž, který seděl vzpřímeně a držel se za ramena pilota. Bohužel právě ten vůbec první závod se stal Leošovi osudným.

Na jeho počest se od roku 1961 jezdil v rámci Mezinárodních veletržních cyklistických závodů za motorovými vodiči „Memoriál Leoše Mrkývky“ a vítězství v tomto závodě bylo po několik desítek let hodně ceněným trumfem, takže i autor tohoto článku řadí své vítězství v tomto závodě mezi ta nejhodnotnější. To už se ale jezdilo za motocykly Harley Davidson poháněnými koženým řemenovým kolem a o objemu 1 200 ccm.

Jiří Mrkývka nejstarší

Leošův syn – Jiří Mrkývka nejstarší – závodil rovněž na kole, a to opět za Jiskru Jundrov, kterou vedl populární Olin Ondráček, známý všem jako Talácek. V šedesátých letech existovaly v Brně kromě Jiskry Jundrov také oddíly jako Lokomotiva Horní Heršpice, nebo Favorit Brno.

Mezi jeho oddílové kolegy patřili třeba bratři Komoňové, Jarek Vítámvás a především Mirek Vymazal – pozdější čtyřnásobný mistr světa v tandemech. Jelikož ale mládežnickou cyklistiku v Brně opanovali v tu dobu hlavně hvězdy brněnského Favoritu Jirka Mikšík, Jarda Bláha nebo Mirek Nekvapil, tak Jirka Mrkývka brzy přešel od kola na motorky.

Svou kariéru začal v roce 1972 – P6 v Břeclavi – přebor Moravy, chcete-li jinak tak to byl přebor ČR B. První velké vítězství zaznamenal v roce 1976, kdy vyhrál volnou třídu v Městci Královém. Mimochodem právě za ně dlouho závodil.

Jiří Mrkývka nejstarší se ovšem brzy stal v sedmdesátých létech hvězdou československé silnice a především na své soukromé Yamaze 250 dokázal vyhrát několik závodů, a nebylo snad závodního víkendu, kdyby nestál na bedně – pochopitelně na závodech především v zemích tehdejšího socialistického tábora – ovšem dařilo se mu také v “Poháru míru a přátelství”.

Účast v závodech mistrovství světa se u něho omezila pouze na brněnskou “Velkou Cenu” a zde se svou soukromou Yamahou – dovezenou hodně tajně z tehdejšího západního Německa – moc šancí pochopitelně neměl a velkým úspěchem tak byla už i samotná kvalifikace do hlavního závodu.

Ovšem v československém šampionátu patřil Jiří Mrkývka k absolutní špičce. Zřejmě nejlepší závod kariéry pak odjel ve Velkém Meziříčí 1977, kdy s postarší Yamahou 250 ccm doslova “vyučil” oba tovární jezdce JAWY Bohumila Stašu a Petera Baláže a závod vyhrál!

Jiří Mrkývka závodil v domácím šampionátu v letech 1974 a dále 1977-1981.  Zatímco v tom prvním roce závodění – 1974 – z toho byla s motocyklem ČZ za P20 v Jičíně a P13 ve Žďáru nad Sázavou až celková P23, tak o tři roky to už bylo úplně jiné kafe:

V dlouhodobě parádní třídě dvěstěpadesátek byli před sezónou 1977 dva jasní favorité – Staša a Baláž s továrními motocykly JAWA. Ovšem Mrkývka jim byl s privátní Yamahou více než zdatným soupeřem a v už jmenovaném Velkém Meziříčí je oba dva ve skvělém závodě, na který se dodnes vzpomíná, také porazil. V úvodním závodě celé sezóny v Novém Mestě n. Váhom byl sice odmávnut až na P11, ale vše hned o dalším závodním víkendu v Kopčanech, kde mu patřila bedna za P3. V oblíbeném Žďáru si o jedno místo polepšil, porazil ho pouze Staša. V Jindřichově Hradci se na stupně nevešel, kromě obou továrních pilotů se totiž před něho dostal i Jirka Král. Pak přišlo už jmenované Velké Meziříčí a šachovnicový praporek odmávnul pořadí: Mrkývka, Staša, Baláž. V sezonním finále v Hradci Královém se pak rozhodovalo jak o pořadí v závodě samotném, tak i o celkovém pořadí v roce 1977. Vyhrál Peter Baláž před Bohoušem Stašou a Jiřím Mrkývka. Po sečtení všech bodů pak sezóna 1977 skončila následovně: Staša se stal mistrem se ziskem 115 bodů, druhý skončil Baláž s 110 body a třetím byl Mrkývka, jenž nasbíral bodů 97.

O rok později – 1978 – si Jiří Mrkývka nejstarší celkově polepšil na stříbrný stupeň, bylo by ale nespravedlivé zapomenout, že JAWA se z domácího šampionátu oficiálně stáhla, a své motocykly dala k dispozici soukromníkům, resp. dvěma průměrným Britům Eddiemu Robertsovi a Davidu Hickmanovi. Zatímco Baláž se s velkou podporou Drátoven Hlohovec vrátil ke své oblíbené Yamaze, tak Staša závodil v kubatuře 250 ccm s novým motocyklem VABSTA, což byl společný projekt Bohumila Staši a Vaňouse. Zatímco Baláž v šampionátu suverénně zvítězil – titul si zajistil už v předposledním závodě, tak bronz patřil dalšímu Slovákovi, Rookiemu Pavolovi Dekánkovi taky na motocyklu Yamaha, po Emanuelovi Quirenzovi.  Mrkývka dojel druhý v úvodním závodě ve Žďáru, přidal P5 v České Třebové a v Velkém Meziříčí byl opět odmávnut na P2 – výsledkem tak bylo celkově stříbro v šampionátu.

Na mezinárodním závodě v Banské Bystrici skončil v kubatuře 250 ccm na P4, před ním se umístili Maďaři János Drapál, Károly Juhácz a Čech Jaroslav Franc – všichni na motocyklech Yamaha.

Skvěle si ale vedl Mrkývka ve stejné sezóně i v seriálu “Pohár míru a přátelství 1978“. Ten se jel na čtyřech okruzích: 2x u nás (Banská Bystrica a Hradec Králové) a 2x v NDR (Sachsenring a Frohburg). Kromě těchto dvou pořadatelských zemí startovali ještě skvělí Maďaři, Poláci a Kubánci, překvapivě chyběli jezdci ze Sovětského svazu. Celkově skončil Mrkývka na fantastickém bronzovém stupínku v kubatuře do 250 ccm. Porazili ho pouze čtyřnásobný vítěz závodů Grand Prix Maďar János Drapál s motocyklem Yamaha patřící budapešťskému klubu Honvéd (obdoba naší Dukly) a náš Jan Bartůněk s továrním motocyklem JAWA po Stašovi či po Balážovi. Svým bodovým ziskem 77 bodů přispěl Mrkývka velkou měrou k celkovému vítězství Československa v roce 1978.

Na další sezónu – 1979 – by Mrkývka sr. nejraději zapoměl, když cílovou šachovnici viděl pouze v prvních dvou úvodních závodech sezóny: V Městci Královém mu patřila P7, v Novém Mestě n. V. byl odmávnut na P8 – celkový výsledek tomu odpovídal – až P18.  Ovšem náš jezdec si vyzkoušel i třídu vyšší, na oblíbeném okruhu ve Velkém Meziříčí skončil na P5 a to mu zajistilo v domácím šampionátu P23.

A nedařilo se mu ani v PMP 1979, celkově P12 rozhodně neodpovídala jezdeckému umění našeho závodníka z Nového Lískovce, kde se kolem jeho domu pravidelně proháněli jezdci bojující o body do mistrovství světa. Přesto Čechoslováci, i zásluhou Mrkývkových bodů (přispěl 29 body), obhájili své prvenství z minulého roku.

V sezóně 1980 se už věnoval Mrkývka oběma kubaturám naplno: V té slabší skončil celkově sedmý, v té silnější pak o dvě místa níž, tedy na P9. Ve dvěstěpadesátkách viděl cílový praporek dvakrát, na P5 se umístil v Kopčanech a na “svém ” okruhu v Meziříčí skončil na bedně, jako bronzový za P3.  A že je Velké Meziříčí opravdu okruhem zaslíbeným, dokázal ve třistapadesátkách, kde si přijel pro stříbrný věnec za druhé místo v cíli.

V PMP 1980 byli bezkonkurenční Maďaři, naši skončili na P2 s náskokem pouhých 7 bodů na třetí tým, tedy jezdce z NDR. A možná právě 16 Mrkývkových bodů rozhodlo o stříbru našeho reprezentačního družstva, které se muselo obejít bez Baláže, Staši, Dekánka a Fendricha – ti celkem oprávněně nechtěli se svými drahými, ale soukromými, motocykly reprezentovat.

V jeho bohužel poslední sezóně – 1981 – se Mrkývkovi nejstaršímu nedařilo: Nejen kvůli nešťastné havárii na severu naší republiky, ale ani v republikovém šampionátu. kde ve dvěstěpadesátkách nebodoval a v silnější kubatuře si na své konto pouze jedno čtvrté místo v úvodu sezóny v Městci Královém, což znamenalo v konečném pořadí celkově P13.

PMP 1981 znamenal z pohledu československé reprezentace nejen ústup ze slávy díky stárnoucí technice, ale byl poznamenán i tragickou smrt reprezentanta Heinricha Kurthy. Ten se bohužel zabil 11. července na Sachsenringu! A jelikož Sověti, pardon estonští Talinci, začali dovážet z Finska motocykly Yamaha, tak se také prosadili i v hodnocení národů. Ve své poslední závodní sezóně byl opět Mrkývka dodavatelem bodů, tentokrát jich získal 18.

Stop jeho skvěle nastartované závodní kariéře ale vystavil brutální pád na závodech “Okolo Těrlické přehrady” v roce 1981. Se zlomenou levou nohou a pochroumanou páteří ležel dva měsíce v Karviné a potom ještě osm měsíců v brněnské úrazovce. Nohu mu celkem patnáctkrát! operovali a dodnes ji nemůže pořádně ohnout.

Nebylo tedy ani divu, že se potatil i jeho syn: Jiří Mrkývka prostřední

mrk 55

Ten byl skvělým motocyklovým závodníkem superbiků a v tomto seriálu WSBK absolvoval v létech 1996 – 2006 neuvěřitelných 133 závodů! Což je druhá pozice v počtu startů z jezdců pocházející z České republiky, více jich má na svém kontě pouze Jakub Smrž – 150.

Ovšem i tento Mrkývka začal závodit nejdříve na bicyklu a to v brněnském Favoritu u trenéra Kolegara. A jezdil tak dobře, že povinnou základní vojenskou službu dokonce absolvoval v nejprestižnějším klubu tehdejší doby, v brněnské Dukle!

Mrkývka se ovšem stal prvním stabilním českým jezdcem v MS-Superbike, tedy WSBK. V MS dojel nejlépe ve Valencii 2004, když byl odmávnut cílovým šachovnicovým praporkem v Top-10.

V historickém českém žebříčku dle získaných bodů mu patří bezpečně 2. místo (opět za Kubou Smržem). Viděno současnou situací okolo české motocyklové silnice, tak se v nejbližší budoucnosti jen těžko najde někdo, kdo by se mu aspoň na dosah přiblížil…, tedy bohužel!

“23” – jeho stabilní číslo (i když na samém začátku jeho mezinárodní kariéry jezdil i s jinými čísly: 33; 52; 56; 65; 61; 68; 57; 50) – právě 23 bodů získal v seriálu MS-Superbike, je tedy symbolem Mrkývkovy účasti v tomto závodním seriálu.

S motocykly Kawasaki ZXR75, Honda RC45, Ducati 916, Ducati 996, Ducati 996 RS, Ducati 998 RS, Ducati 999 RS a na pneumatikách Dunlop, Michelin a Pirelli jsme mohli “Mrkvu” vidět chronologicky na okruzích v Brně, Misanu, Doningtonu, Hockenheimu, Monze, Brands Hatch, A1-Ringu, Assenu, Albacete, Phillip Islandu, Nürburgringu, Sugu, Kyalami, Laguna Sece, Valencii, Oscherslebenu, Lausitzringu, Imole, Silverstone a na Magny Cours – tedy na celkem 20 okruzích všech 5 světadílů!

Ovšem Jiří Mrkývka prostřední byl samozřejmě pojmem i v českém superbikovém šampionátu a tak se chronologicky podívejme na jeho kariéru očima čísel:

V tabulce šampionátu “Boby Motion Stavex open” ho najdeme poprvé po sezóně 1994, tehdy objel v šampionátu dva domácí závody v Brně (P9 a P11) – což znamenalo celkově P32 s motocyklem Kawasaki.

O rok později následoval v “Boby Motion open” obrovský výkonnostní skok, v celkovém pořadí 1995 ho najdeme opět s Kawasaki v Top-5. Před ním byli pouze 2 Češi Michal Bursa a Ondřej Lelek a dva Rakušané Robert Mitter a Karl Truchsess. Třikrát stál na “bedně”, když druhý dojel v Brně a třetí v Českých Budějovicích a v Mostě.

Stejná pozice mu patřila i v sezóně 1996, jen s tím rozdílem, že se před ním umístili tři Rakušané (Truchsess, Mitter a Esterer) a Čech Bursa.  A s motocyklem Kawasaki poprvé dokázal vyhrát v českém šampionátu a hned to byl double: V Mostě dne 1.9.1997 vyhrál oba dva závody.

A poprvé jsme zaregistrovali jeho jméno v mistrovství Evropy. 1996 skončil celkově na P14 a získal celkem 25 bodů. A také si na své konto připsal i své dva první starty v MS, pochopitelně na domácím Masecu, ve věku 22 let a s motocyklem Kawasaki ZXR750 jel 30. června svůj premiérový závod WSBK.

V sezóně 1997 ho porazil v “Czech open” pouze Rakušan Gerhard Esterer s Kawasaki, zatímco Jiří Mrkývka jel celou sezónu s motocyklem Honda. S výjimkou jednoho závodu byl vždy odmávnut na pozici znamenající “bednu”, tedy 6x. A dvakrát dokázal vyhrát: Vždy to bylo v Mostě.

A dařilo se mu i v Evropě: Celkově nejen čtvrté místo za Němcem Markem, Italem Cantalupem a dalším Němcem Gruschkou – ale hlavně 5x pódium, a z toho dokonce 1x druhé místo v první anglické jízdě. A také další dva starty v MS, tentokrát ale s motocyklem Honda RC45 s pneumatikami Dunlop.

1998 mu patřila opět P5, za čtyři první místa (2x v Mostě a 2x v Brně) a jedno druhé. To už ale dostával přednost šampionát světový a tak byl český mistrák pouze jako zpestření v nabité mezinárodní sezóně.

Ve své první stabilní světové sezóně objel “Mrkva50″ 16 jízd a připsal  si svůj první světový bod. Opravdu tehdy závodil s číslem 50.  A také s pneumatikami Michelin.

Další umístění v Top-5, při pouhých 3 startech 1999 a poprvé s Ducati. A opět jedno vítězství, na svém oblíbeném okruhu v Mostě.

A 18 jízd ve WSBK a 6 bodů z MS, bylo podstatným skokem ve výkonnosti. A už se z něho stal “Mrkva23″.  Další změna motocyklové techniky, na Ducati 916.

2000 si o jedno místo polepšil, když ale nejel celý seriál. Ale také 3 vítězství, 2x v Mostě a 1x doma v Brně.

Ve “světě” si připsal dalších 19 závodů na své kontě, i když mistrovské body na něho tentokrát nezbyly.  Přechod na další generaci Ducati, tentokrát generace Ducati 996.

V roce 2001 kam přijel, tam vyhrál, tedy celkem 4x. Na titul to bohužel nestačilo. Nový šampión Tomáš Foukal startoval ve všech 8 závodech sezóny a tak ani vítězství v Mostě, Brně, opět v Mostě a na závěr na Hungaroringu první titul nepřinesly, Foukal měl o 21 bodů více.

V MS tohoto roku startoval celkem v 19 jízdách a i tentokrát se mu podařilo dokončit aspoň jeden závod v Top-15, tedy v bodech. A nový motocykl měl označení Ducati 996 RS.

Další rok – 2002 – sice Mrkývka neprohrál, ale jelikož vyhrál “pouze” 3x, tak byl i v šampionátu “až” třetí…! Mistrem se stal Jiří Trčka před Pavlem Veselým. A kde všude se hrála na počest Mrkývky česká státní hymna? V Brně, na Panoniaringu a opět v Brně.

Nepříliš podařená sezóna z mezinárodního hlediska, pouze 7 jízd v MS-WSBK a bez bodů…Změna používaných pneumatik, jezdilo se na Dunlopech.

Vytouženého titulu domácího šampióna se ale dočkal Mrkývka prostřední v sezóně 2003:  Pět vítězných závodů a jedno druhé místo znamenalo náskok 1,5 bodu před druhým Pavlem Veselým a titul mistra ČR.

V MS dalších 12 závodů a další 2 mistrovské body. A také nový motocykl: Ducati 998 RS.

Ten ovšem o rok později – 2004 – neobhájil, když dokázal vyhrát v Mostě, jinak ale nebodoval a tak se v tabulce umístil až na P13.

2004 byla jeho nejlepší sezóna v šampionátu WSBK, v 19 jízdách celkem 13 mistrovských bodů: Celkově mu patřila P25 z 39 jezdců, kteří bodovali. A v první jízdě ve Valencii se dokonce podíval do Top-10! Že by to vše souviselo s novými – jednotnými – pneumatikami Pirelli, na kterých se začalo závodit od sezóny 2004.

Další vítězství v roce 2005 – na Masarykově okruhu – a žádné další body, celkově z toho nemohla být lepší, než P10.

“Pouze” 7 jízd v MS, a žádný bod. Ovšem také další jiná motorka: Ducati 999 RS.

Ve své předposlední sezóně – 2006 – byl odmávnut jednou na P3 a jednou na P5, to znamenalo v součtu P9.

V seriálu WSBK si připsal na své konto své poslední dva starty v MS vůbec, bylo to opět na brněnském Masarykově okruhu. Bohužel hnisavá angína byla pro “Mrkvu” daleko větším soupeřem, než 33 jezdců na závodní dráze. Jeho mezinárodní kariéra byla tedy zakončena 23. července 2006.

A přišla sezóna vůbec poslední: Jedno P6 a jedno P3 v M ČR znamenalo rozloučení s domácím šampionátem umístěním v Top-4 a se závodní kariérou vůbec.

Ovšem jeho bilance v šampionátu M ČR kubatury Superbike – pod různými názvy – nemá obdoby a ještě dlouho nebude překonána: Celkem 26 vítězných závodů má totiž na svém kontě aktuálně 41letý Jiří Mrkývka prostřední.

Nyní se tedy na startu objevuje další “Mrkva”: Jiří Mrkývka nejmladší

Mrkyvka92Mrkyvka93Mrkyvka91

 

V současné době jezdí tento brněnský teenager sice “pouze” seriál ADAC Junior Cup powered by KTM, ale kdoví, co bude za několik let? Přesto se podívejme na jeho dosavadní kariéru a sledujme ji společně na těchto webových stránkách on-line, pěkně krůček po krůčku.

Svou závodní kariéru začal nejmladší “Mrkva” v roce 2010: Hned ve svém prvním závodě vůbec – na domácí trati v Brně – se mu dařilo a obsadil P2.  

Ve své první kompletní sezóně 2011 pak slavil úspěch za úspěchem: V úvodním závodě seriálu “Brněnská liga minibikerů” slavil vítězný double. Pak následovalo P2 v Pardubicích. Ve slovenské Skalici se mu nedařilo, nejdříve mu došel benzín (páni mechanici to by se stávat nemělo!) a v odvetě spadl. V druhém závodě seriálu “Brněnská liga minibikerů” jednou vyhrál a jednou prohrál s Martinem Gbelcem. Na jeho oblíbené trati “Orechová Potoň” nejmladší Mrkva vyhrál. Další vítězný double si připsal ve třetí části seriálu “Brněnská liga minibikerů”. Ani v Hradci Královém pak nevyšel naprázdno: Dvakrát vyhrál a jednou skončil stříbrný a jednou mu patřil bronz – tedy hodně úspěšný závodní víkend.

Mistrovství republiky minibikerů 2011 se konalo zcela v jeho režii: Jirka se stal mistrem republiky, když vyhrál obě jízdy a zajel i svůj osobní rekord v čase 29.330 sec.

Závěr sezóny byl opět pod taktovkou brněnského teenagera, když v Hradci Královém slavil další double.

Následující sezóna 2012 by se dala zhodnotit dvěma větami: Mistr České republiky a Mezinárodní mistr Slovenské republiky má stejné jméno a příjmení – Jiří Mrkývka. Ale podívejme se na ni raději chronologicky: Mezinárodní přebor České republiky “Mini Moto” 2012 obsahoval celkem 6 závodních víkendů – 17 závodů – v Písku, Sosnové, Vysokém Mýtě, opět v Písku, Chebu a opět ve Vysokém Mýtě. Po jeho skončení bylo vše jasné: Jirka se stal Mistrem České republiky pro rok 2012! Ačkoliv musel pro nemoc vynechat sezonní premiéru v Písku, tak nakonec měl na svém kontě 347 bodů a obrovský náskok na druhého Podzimka – ten nasbíral bodů 269. Celkem 12x stál na nejvyšším stupni, jednou byl odmávnut druhý, jednou třetí a jednou na P5, když – jak už bylo napsáno – 2 úvodní závody musel vynechat pro nemoc.

U bývalých federálních bratrů nenašel Jirka Mrkývka ve stejném roce v kubatuře “Mini Moto” rovněž přemožitele a vyhrál oba dva úvodní závody slovenského šampionátu v Dunajské Strede. K nim přidal další double ve Skalici a opět v Dunajské Strede. To vše znamenalo další mistrovský titul pro mladého Brňana.

K těmto dvěma titulům v Česku – Slovensku se stal nádavkem ještě šampiónem ČSMS v minibicích.

V roce 2013 se závodění odehrávalo v seriálu Mini GP: Úvod sezóny se odehrával na Slovensku v Dunajské Strede. Zde byl “Mrkva” odmávnut v kubatuře “Mini GP 50″ dvakrát na P2, když prohrál pouze s Martinem Gbelcem, ale porazil celou plejádu soupeřů ze Slovenska a z Maďarska. Následoval závodní víkend v Písku a další dvě pódia za dvě třetí místa: V Mini Cup 50 vyhrál celkově Gbelec před Ondřejem Vostatkem a Mrkývkou.  V kubatuře Honda NSF Cup pak bylo na stupních úplně stejné pořadí: Tedy vítěz Gbelec, druhý Vostatek a třetí Mrkývka. Následovala opět slovenská Dunajská Streda a tentokrát se mladý Brňan musel spokojit s P5, když před ním se umístili Gbelec, Vostatek, Petr Svoboda a Lukáš Simon.

V maďarském Kecskemétu prohrál nejmladší z “dynastie” Mrkývků o pouhých 0,022 s dalším Čechem Simonem, ale zbytek soupeřů skončil daleko v poli poražených. Ve druhé jízdě “U čabajek” z toho byla opět “bedna”, přemožiteli byli Gbelec a Simon.

V Sosnové to žádná hitparáda naopak nebyla, až P6 celkově bylo rozhodně za možnostmi brněnského talenta. A o moc lepší to bohužel nebylo ani v následujícím závodě v Písku-Hradišti: Až P5…! Další závod seriálu “Přebor ČR MiniGP” se konal v Chebu a ani zde se žádný zázrak nekonal – P4 v cíli závodu na 12 kol. Ve Vysokém Mýtě skončil “Mrkva10″ v MEZ Přeboru MiniGP těsně za pódiovým umístěním, tedy na P4. A stejně se zde umístil i v kubatuře NSF 100 Cup.

V konečném pořadí MEZ Přebor ČR MiniGp pak bylo po 12 absolvovaných jízdách toto konečné pořadí: Vyhrál Ondřej Vostatek se ziskem 239 bodů. Druhý skončil Martin Gbelec (236). třetí Petr Svoboda (152), čtvrtý Lukáš Simon (152) a Top-5 dokompletoval Jirka Mrkývka (152), všichni s motocykly Honda NSF.

V mistrovství Slovenska ale bral “Mrkva10″ stříbro, když ho porazil pouze Martin Gbelec – ten měl po 12 jízdách 225 bodů. Druhý Mrkývka jich nashromáždil 198 a třetí Lukáš Simon 173.

Celou sezónu 2013 je ale nutno vidět ještě z jiného pohledu: “Mrkva10″ se neuvěřitelně vytáhl, vyrostl a zákonitě měl i více hmotnosti. A na motocyklu o výkonu 8 HP je každé kilečko navíc proklatě znát, to jen na vysvětlení… Prostě realita!

V jeho první sezóně – 2014 – “ADAC Junior Cup powered by KTM” patřilo nejmladšímu Mrkývkovi celkově 12. místo se ziskem 39 bodů. V sedmi z osmi závodů dokázal bodovat, třikrát byl odmávnut na P9 (v úvodu na LausitzRingu a dále na konci sezóny v Assenu a v Oscherslebenu). K tomu přidal mladý “Mrkva” dvě P11 a dvě P12. V tomto seriálu se závodí se speciálně upravenými motocykly KTM RC 390 Cup. Celkem se dá tato jeho první sezóna u sousedů v Německu hodnotit jako průměrně úspěšná, pokud by se nebrala v úvahu nepodařená a hodně podivuhodná kvalifikace ve španělském Guadixi na Red Bull Rookies Cup 2015, kde o postupu do vysněné 12 rozhodovalo snad vše, tedy s výjimkou rychlosti samotné.