Skvělý motocyklový jezdec 80-tých let minulého století Jirka Mrkývka allias „starej Mrkva“ slaví dnes 70-té narozeniny. Ke gratulantům se připojujeme i my touto vzpomínkou na jeho sice bohužel krátkou, ale přesto velmi úspěšnou závodní kariéru.
Dnešní oslavenec Jirka Mrkývka se narodil 24.7.1951 v Brně a závodění na jednostopém dopravním prostředku dostal prakticky už do kolébky. Málokdo z našich čtenářů totiž ví, že i jeho otec Leoš závodil, ovšem na kole, a bohužel se po těžkém pádu na „Bauerově rampě“ v Brně na asfaltové klopené cyklistické dráze v roce 1951 – po defektu přední galusky – v závodě za motorovými vodiči zabil.
Samotný Jirka začal tedy rovněž závodit na kole, a v cyklistickém oddíle brněnského předměstí Jiskra Jundrov patřil k nejlepším. Jeho tehdejšími největšími soupeři byli třeba pozdější čtyřnásobný mistr světa Mirek Vymazal nebo velká dorostenecká hvězda Jarda Bláha a jiní. Ovšem láska k motorům vyhrála a Jirka Mrkývka začal závodit na motorkách.
Jeho závodní kariéra byla kvůli těžké havárii na Těrlickém okruhu – srpen 1981 – hodně krátká, přesto však velmi úspěšná, i když ji hodně ovlivnil nedostatečný materiál a hodně skvěle rozjetých závodů brněnský jezdec kvůli selhání své techniky nedokončil a některé výsledky tak vůbec neodpovídaly jeho opravdovým jezdeckým schopnostem.
V domácím šampionátu se Jiří Mrkývka objevil hodně nesměle už v roce 1974, kde s motocyklem ČZ startoval ve dvěstěpadesátkách a po 20. místě v Jičíně – 22. června – se ve Škrdlovicích u Žďáru n/S zlepšil na místo 13.
Do zlaté knihy šampionátu mistrovství Československa se ale zapsal Jirka Mrkývka až o tři roky později, tedy v roce 1977, kdy v kubatuře do 250 ccm skončil na privátním motocyklu Yamaha dovezeným z tehdejšího západního Německa celkově třetí (za Stašou a Balážem na továrních motocyklech Jawa), ale kdy zároveň ve Velkém Meziříčí jel dle mínění všech českých motocyklových odborníků svůj životní závod.
Už předchozí výsledky tohoto roku ve slovenských Kopčanech (3. místo), na Ceně Ždárských vrchů ve Škrdlovicích (2.) a v Jindřichově Hradci (4.) naznačovaly, že je pouze otázkou času, kdy Mrkva vyhraje svůj první mistrovský závod. A to kýžené vítězství přišlo 9.října 1977 na 13. ročníku „Ceny Českomoravské vysočiny“ ve Velkém Meziříčí, kdy po skvělém souboji s oběma továrními jezdci na dvouválcových Jawách pilotovaných Bohoušem Stašou a Peterem Balážem je „na starší ojetině vyprášil jako malé kluky“ (citát z knihy Jiřího Franka: „Mistrovství Československa silničních motocyklů 1954-1992“) a projel pod šachovnicovým praporkem jako vítěz a v šampionátu M ČSSR skončil hned ve své první kompletní mistrovské sezóně jako třetí!
O rok později – 1978 – si v československém šampionátu ještě o jedno místo polepšil, po 2. místě v Jindřichově Hradci, 5. v České Třebové a 2. na svém oblíbeném okruhu ve Velkém Meziříčí, podlehl v šampionátu pouze tehdejší největší hvězdě našeho silničního motocyklového sportu, Peteru Balážovi z Hlohovce, který se musel vrátit k osvědčené Yamaze, ale porazil třeba i nastupující hvězdu Pavola Dekánka z Myjavy.
Sezóna 1979 nebyla zrovna vydařená, v šampionátu 250-tek se umístil Mrkva až jako 18. , kdy byl hodně pronásledován poruchami motocyklů, ovšem byl to pro něho zároveň i přechod do vyšší kubatury, tedy do 350-tek, a opět se mu nejvíce dařilo na Ceně Českomoravské vysočiny ve Velkém Meziříčí, o průběhu tohoto závodu se můžeme dočíst v tehdejším deníku Rovnost: „Ve dvěstěpadesátkách nedal nikomu šanci Jan Bartůněk na loňské tovární Jawě, o druhou pozici pak závodili až do cílové čáry Baláž a talentovaný Dekánek z Myjavy, ovšem velmi napínavý byl souboj brněnských jezdců: Krále, Vašíčka a Mrkývky, ze kterému musel v posledním kole kapitulovat Mrkývka se zadřeným motorem. Skutečným vrcholem hodnotných sportovních bojů byl ale závod do 350 ccm. V úvodní části udával překvapivě tempo nový muž této třídy Jiří Mrkývka, jehož po několika kolech předjel Baláž. Posléze vystřídal na 2. místě Mrkývku Dekánek a z hlouby pole začal mohutný nápor Staša….Velmi dobře zajeli reprezentanti Jihomoravského kraje Mrkývka, Hlavatka a David.“
Tato nevydařená sezóna 1979 se pochopitelně Jirkovi Mrkývkovi a jeho doprovodu vůbec nelíbila a on sám ji zhodnotil a před sezónou 1980 řekl pro Rovnost v článku „Budu bojovat dál!“ následující: „Můj motocykl už není nejnovější a loni jsem prodělal sérii technických závad. Celkem pětkrát mi “odešla„ klikovka, třikrát jsem zadřel píst a když k tomu přičtu havárie z Hradce Králového a ze Škrdlovic, tak z toho vychází právě to 18. místo celkově. O ukončení aktivní závodní činnosti ale neuvažuji, ale pochopil jsem, že se musím koncentrovat jen na jednu kubaturu, tedy na 250-ky. Snažím se získat co největší počet náhradních dílů, potřeboval bych nový karburátor a výfuky, prostě aby moje Yamaha byla spolehlivější. A pokud bude motocykl “držet„, tak bych snad mohl dojíždět do třetího místa. Jinak v Městci Královém (za tento AMK Svazarmu tehdy Jirka Mrkva jezdil – pozn. Bosso) mně vycházejí všemožně vstříc, a dali mě dokonce k dispozici Avii k transportu na závody. A také jsem změnil zaměstnání, pracuji nyní v autoopravně VD Konekta v Brně.“
V roce 1980 ale nakonec bylo všechno jinak: Nejlépe mu vyšel jeho tradiční závod na konci sezóny, tedy ve Velkém Meziříčí, kde skončil ve třistapadesátkách druhý za legendárním Bohumilem Stašou. Dejme ale opět prostor brněnskému deníku Rovnost a společně si přečtěme: „Ve dvěstěpadesátkách laboroval Jiří Mrkývka s nejrůznějšími vrtochy svojí Yamahy výrobního ročníku 1976. Letošní umístění naprosto neodpovídají Mrkývkovým jezdeckým schopnostem a zlepšení může přinést jedině inovace strojového parku. S podporou AMK Městec Králové by se to mohlo podařit“.
A o kubatuře 350-tek se dočteme: „V nejsilnější třídě to letos zkusil Mrkývka, k jehož účasti lze dodat jediné, chtělo by to kvalitnější motocykl“, píše se v tehdejším hodnocení československé domácí motocyklové sezóny brněnská Rovnost.
Jinak suma sumárum obsadil Jirka Mrkývka v roce 1980 7. místo ve 250-kách (3. místo ve Velkém Meziříčí) a 9. ve třídě do 350 ccm ( 2. místo ve Velkém Meziříčí).
Sezóna 1981 byla bohužel jeho poslední a tak za zmínku stojí pouze 4. místo v domácím šampionátu z Městce Králového (350 ccm) a také druhé místo za Němcem Besendorferem při mezinárodním závodě „O Pohár ředitele“ v Jindřichově Hradci (28.6.1981), když dojel na své soukromé Yamaze 250 jako nejlepší z Čechů, což také bylo Mrkvovo poslední podium v jeho kariéře, neboť potom už následoval nešťastný závod Okolo Těrlické přehrady o Zlatý kahanec.
V kubatuře třistapadesátek si jel tehdy pro suverenní vítězství Bohumil Staša, ale za ním zuřil boj mezi Švýcarem Neddym Crottou a Jirkou Mrkývkou, až poslední kolo mělo rozhodnout a také bohužel rozhodlo: Jirka místo průjezdu cílem a odmávnutím šachovnicovým praporkem putoval sanitkou se zlomeninou stehenní levé kosti a poraněním páteře do místní nemocnice a dokonce mu hrozila amputace jeho dolní končetiny. To se naštěstí nestalo, ale s Mrkvovým závoděním byl definitivně konec!
Co se týká mezinárodních startů, tak to tehdy bylo hodně těžké se někam dostat do zahraničí závodit. Sporadický start na Velké ceně v Brně se skončil v roce 1978 pouhou kvalifikací – do závodu se bohužel domácí jezdec z Nového Lískovce neprobojoval kvůli havárii v tréninku při sjezdu z Kohoutovic dolů k prostoru startu a cíle a mechanici bohužel nestačili do rozhodující kvalifikace motocykl opravit. Nutno vzpomenout také nárazovou účast na závodě mistrovství Evropy 1981 v belgickém Mettet, kde jel Jirka s Yamahou 250, ovšem žádná díra do světa to z pochopitelných důvodů nebyla. A tak jedinou možností měření sil se zahraniční konkurencí mimo území tehdejšího Československa byl tkzv. „Pohár míru a přátelství“, v roce 1979 skončil v tomto seriálu v kubatuře 250 ccm druhý na Sachsenringu za Jánosem Drapálem, nebo získal – jako nejlepší Čech – páté místo v polské Poznani 1981, když vyhrál János Drapál před Károly Juhászem – přičemž oba dva Maďaři jezdli zbrusu nové Yamahy 250.
Po skončení vlastní jezdecké kariéry se začal věnovat jako týmový manažér svému synovi Jirkovi, který to dotáhl nejen na mistra České republiky v superbicích 2003, ale především má Jirka Mrkývka jr. má na svém kontě 135 závodů v sezónách 1996/2006.
A tak nám nezbývá než za všechny jeho přátele a kamarády, popřát majiteli jednoho brněnského servisu Jirkovi Mrkývkovi za všechny jeho kamarády – mezi které se počítám i já – popřát hodně štěstí, zdraví a hlavně, aby ho neopouštěl jeho životní elán!
